Ze života zapsaného mediátora
Tento krátký článek osvěží blog zase jiným způsobem, protože i zapsaný mediátor je jenom člověk, lidé přicházející řešit svůj spor prostřednictvím mediace jsou jenom lidé a samotná mediace je proces živý a kreativní.
Ze života mediátora…
Nařízené setkání se zapsaným mediátorem.
Na jedné straně jeden žalobce, na straně druhé 3 žalovaní.
Už při domlouvání termínů mne jeden ze žalovaných přesvědčuje, že dohoda nebude možná, protože protistrana (teď budu cenzurovat a používat slušný slovník) je arogantní, není s ní řeč a žalobce se žalovaným už měli několik možností se spolu dohodnout. Nedohodli se, a žalovanému už je aktuální situace jedno a klidně se bude soudit, ať to stojí, co to stojí.
Ok. Je to jeho volba. Alespoň víme, s čím jde jeden ze žalovaných do nařízeného setkání. Mediace nebude, nebude a prostě nebude.
Po části nařízeného setkání, kdy přichází otázka chcete/nechcete mediaci využít, přichází odpovědi, že chtějí, všichni do jednoho.
Z nařízeného setkání, šup do mediace samotné.
V rámci sběru informací se objevují informace typu, že jeden ze žalovaných a žalobce se vidí úplně poprvé, až u stolu u mediátora, a dalši jiné perličky.
Závěrem
Klienti odchází po 2,5 hodinách s částečnou dohodou a domluveným postupem pro získání a ověření chybějících informací. Po domluvených 14 dnech přichází info, že částečná dohoda jde k soudu s návrhem na smír (po skoro 4 letech trvajícího sporu, který nejprve vyústil v žalobu a následně v mediaci), přičemž samotný návrh na smír je ještě doplněn o věci, které bylo nutné ověřit a zjistit.
Výsledek byl vytvořen spolupracujícími klienty a jejich advokáty.

